Časová linie světa Azerothu
(pro představu toho, co se v Azerothu stalo před začátkem našich bitev a Warcraftu 3)
V minulosti
10 000:
Night Elfové se probudili po celém světě a v srdci Kalimdoru našli velkolepou
společnost. Pohrávali si s primitivní magií a omylem jí část vyslaly ze země
pryč.
Démonická Burning Legion, přivábena silou magie, vyslala do Azerothu masivní
invazi za úkolem výsát veškeré tamnější magické zdroje. Night Elfové, neschopni
se ubránit před zuřící Burning Legion se museli spojit se starobylými Draky, aby
odvrátli apokalypsu světa v podobě Démonů. Následky jsou tak katastrofické, že
Kalimdor je rozdělen na dvě části a je zároveň potopen.
Night Elfové přísahali, že již nidky magií nepoužijí, v obavě z opětovného
příchodu Démonů.
6 000: Malá skupina Night Elfů je vyhoštěna z Kalimdoru, neboť se nechce zříci magie. Během putování Azerothem našli úrodné území Quel'Thalas, kde se usídlili a pojmenovali se High Elfy. High Elfové jsou opakovaně napadáni místními válečnými skupinami Trollů.
2 900: V Lordaeronu vzniká lidská říše Arathor.
2 700: High Elfové, pod válečným nátlakem Trollů, jsou donuceni požádat lidské království Arathoru o pomoc. Za tuto pomoc si lidé žádají základní znalosti magie High Elfů. Tato Aliance se poté lehce vypořádá s většinnou Trollí armády.
2 600: Během lidského lehkomyslného užívání magie si agenti Démonů našli skulinky do světa Azerothu. Je založen Řád Tirisfalu. Strážci Tirisfalu jsou vyzváni ke skrytému boji proti Démonům mimo lidskou existenci.
1 200: Během vnitřních nepokojů uvnitř království Arathorů je lidské území rozděleno do sedmi nezávislých území.
45: Jeden z Ochránců, Aegwynn, poráží Sargease, Lorda Démonů, v boji jeden na jednoho. Sargeasova zlá duše je přenesena na Aegwynova dosud nenarozeného syna.
40: Burning Legie, v Azerothu poražená, se zaměřuje na domovinu Orků, Draenor. Původně noblesní národ šamanských orčích klanů byl sjednocen do Hordy pod nadvládu zlého Shadow Concilu.
37: Aegwynnovi se rodí syn Medivh, předurčen k postu Posledního Ochránce.
1: Medivh, pod nátlakem zkažené Sargeasovi duše otevírá Dark Portal a umožňuje tak Orčí Hordě započat invazi do Azerothu.
Warcraft: Orcs and Humans
5: Medivh je zabit Lordem Lotharem a vlastním učněm Khadgarem.
Warcraft II: Tides of Darkness
6:
Orgrimm Doomhammer, velitel Hordy, zahajuje námořní invazi k břehům Lordaeronu.
Nezastavitelné Horda si razí cestu do srdce lidské říše a uspěje v poražení a
zničení Elfího království Quel'Thalas.
Lidská Aliance podniká úspěšný protiútok, ovšem Lord Lothar je zabit při
obléhání věže Blackrock Spire. Aliance, v pomstě za ztrátu milovaného vůdce,
rozdrtí Hordu a zažene ji až na samý práh Dark Portalu.
Portál je zničen a Horda zlomena.
7:Vzbouření Orkové jsou obklíčeni, zajati a umístěni do zajateckých táborů.
Warcraft II: Beyond the Dark Portal
8:Pradávný
šaman Ner'zhul shromažďuje zbylé kmeny nacházející se na území Draenoru a znovu
otevírá Dark Portal. Své nové armádě přikazuje vplížit se na lidské území a
ukrást rozličné artefakty, které by mu umožnily vytvořit Portály na více místech
Draenoru najednou.
Aliance vysílá armádu vedenou čarodějem Khadgarem, aby vstoupila do Dark Portálu
a na ďábelské půdě Dreaenoru překazila Ner'zhuli plány. Tato válka zaměstnala
obě strany na dlouhé měsíce.
Ner'zhul, posílen mocnými artefakty otevírá další portály přesně podle svých
představ. Ovšem ještě předtím, než je připraven vést své klany do Azerothu,
otevřené portály se dostanou mimo kontrolu a jejich energie začne devastovat
celé území Lordaeronu a okolních zemí. Lidští hrdinové, uvědoměni o nebezpečí
býti chycen v pasti pro vždycky, jsou donuceni zničit Dark Portaly a Azeroth je
tak zachráněne před konzumací zuřící energie portálů.
9: Aliance se nelehce rozrůstá, neb jsou znovu otevřeny orčí zajatecké tábory. Pouze několik divokých orčích menšin se vyhýbá hněvu Aliance a domov si nachází v drsných divočinách.
Krátká historie pádu země Azeroth
(Jak ji vyprávěla Matriarcha z Tirisfalu)
Mé jméno je Aegwyn, a po více jak tisíc let jsem procházela říšemi tohoto světa a snažila jsem se chránit lid těchto zemí proti duchovním silám Velkého Temna. Viděla jsem mohutné říše vznikat, i upadat. Stala jsem se svědkem umírání těch nejlepších, i těch z nejhlubší spodiny, aby se tak potvrdil lidský úděl. Jen nedávno jsem byla zatažena, bohužel, do záležitostí lidí. Po nekonečné věky bylo posláním mého Řádu skýtat ochranu a přístřeší smrtelníkům před Velkým Temnem, před hmatatelným, hnusným zlem ukrytým v jeho hlubinách. Abychom mohli bojovat s temnými silami Podsvětí, byli jsme vybaveni poměrně velkou mocí, a dlouhověkostí srovnatelnou s prastarými Elfy. S takovou mocí na nás dolehlo jedno břímě - Strážce se nesmí míchat do záležitostí lidí, pokud se nenavrší čas, a musí být zvolen nástupce, a roucho Strážce přechází na dalšího. Tak jsem i udělala - já, Aegwyn, poslední Strážce Řádu Tirisfalu - usoudila jsem, že můj čas nadešel. Čtyřicet dva zim uplynulo od chvíle, kdy jsem přišla do království Azeroth hledat Kouzelníka Nielase Arana. Byl tím, kterému jsem hodlala předat svou moc. Nielas byl výjimečně talentovaný v jednoduché zaklínací magii lidí, a já věřila, že by byl vhodným ze smrtelníků, aby se stal otcem mého dítěte... a tím se také stal... Dala jsem život chlapci, který byl pojmenován Medivh - "Držitel Tajemství" v pradávném jazyku Elfů - na podzim roku 559. Přenesla jsem na něj všechny mé znalosti a sílu, uhnízdily se hluboko v jeho nitru, aby se projevily v čase jeho dospělosti. Věřila jsem, že moje poslání na tomto světě je u konce, a o mého syna se budou dobře starat Nielasovi lidé, a proto jsem odešla pláněmi času, abych vyčkala svého konce. Přesto jsem zdáli stále sledovala svého syna, většinu jeho mládí. Byla jsem si jistá, že hluboce zakořeněné dobro Tirisfalu mu bude průvodcem v rozhodnutích, bude zahřívat jeho srdce a mysl, aby se stal hodným poslání Strážce, které bylo, jak jsem doufala, jeho osudem. V předvečer jeho třináctých narozenin se síly, uvězněné v nitru mého syna, začaly probouzet. Nebyl schopen náhle se vyrovnat s těmi mocnými, kosmickými silami, a utrpěl těžký psychický šok. Byl vyléčen dobrými Kleriky z Northshire. Převezli chlapce do jejich posvátného Opatství, a šest let starali o jeho tělo v kómatu. Náhle se Medivh vzpamatoval ze spánku, a zdálo se, že plně ovládá všechny své schopnosti a síly. Věděla jsem však, že pod maskou důvěřivosti až povýšenosti se skrývá zlo a prohnilost. Moudrost a síla, které dostal do kolébky, se proměnily pod vlivem Podsvětí, zkazily Lidskou část jeho duše, a navždy ho zaprodaly zlu. Až do chvíle, kdy se první vlna příšer známých jako Orkové prodrala temnou škvírou, jsem si neuvědomila, jak neuvěřitelně nebezpečný se můj syn může stát. S mistrovstvím v ovládání temných sil, které každým okamžikem narůstalo, rozhodl se Medivh vyzkoušet své schopnosti ovládat svět kolem sebe. Ponořil se do zakázaných umění Nekromancie, a začal rozplétat záhady života a smrti. dal se do spolku s Démony z hlubin, jejich sil použil k posílení svých vlastních schopností. Jeho hlad po moci byl stále větší, s každým sebemenším úspěchem se nořil hlouběji do hlubiny šílenství. Cestoval daleko astrálními prostory, objevoval nekonečná tajemství Velkého Temna. Tehdy, uprostřed vířícího chaosu halucinací, Medivh poprvé narazil na svět ukrytý za naším světem, a byl uchvácen pohledem na ta zvrácená, vražedná místa. Konečně nalezl nástroj, který tak dlouho hledal...
V žádostivosti po úplném ovládnutí země Azeroth použil Medivh znalostí, které mu svěřil Řád Tirisfalu, a uzavřel dohodu s Gul`danem Čarodějem - nejmocnějším vladařem temnot, rudého světa, který se míhal Medivhovými vidinami. Dorozumívaje se pomocí vidin v hlubokém transu a astrálními projekcemi, sdělil Medivh Gul`danovi vše o prastaré hrobce ztracené v severním moři, která obsahuje moc nepředstavitelné síly. Do téhle hrobky jsem zahnala starého Pána Démonů Sargerase po dlouhé a vyčerpávající bitvě před osmi set lety. Ani já však již nedovedu říci, zda v té kobce zůstala uvězněna všechna Sargerasova moc. Vyhlídka nezměrné moci získaná od pravého vládce podsvětí byla dostatečnou záminkou, aby nenasytný Gul`dan souhlasil s Medivhovou nabídkou.
Medivh souhlasil s tím, že zjistí místo, kde spočívá Hrobka Sargerasova, stejně jako pomůže dobít celý svět. Na výměnu za tento dárek vyžaduje Medivh úplné zničení jediné síly, která je schopná vzdorovat jeho snahám o pohlcení veškeré moci - velkého Království Azeroth. A tak v roce 583 byla otevřena první Medivhova nadpřirozená brána, Portál, která otevřela prostor mezi světem Azeroth a rudým světem Orků. I když se čas mého konce přiblížil, odcestovala jsem do Medivhovy mystické věže, abych s ním pohovořila a pokusila se ho odradit od činů, které povedou jistě k jeho vlastní záhubě. Moc, která jednou patřila Tirisfalu, se v něm zcela převrátila a mé prosby se rozplynuly v niveč. Zápasila jsem celou silou, která ještě zbyla v mém zesláblém těle, ale většinu svých sil jsem mu kdysi dávno předala, a tak jsem byla lehce poražena a odstraněna z jeho dohledu.
Příchod Gul`dana a Válečného Velitele Hordy Blackhanda zahájil válku, která rozervala říši Azeroth vedví na téměř pět let. Jednou bohaté země království byly srovnány se zemí a nelítostné armády Orků zanechaly jen půdu ležící ladem. Přes všechnu svou dovednost a lstivost se Medivh nedožil toho, aby viděl dozrávat své plány. Můj syn byl zabit nájezdní jednotkou vojáků z Azerothu, která se probojovala do jeho věže a zavraždila ho ve stejné místnosti, kde se poprvé setkal s představiteli Hordy. Dokonce i velký Válečný Velitel Blackhand byl zničen, když se přiblížil konečnému vítězství, zrazen svým služebníkem Obrem Doomhammerem.
Největší ztrátou národa Azerothu bylo, když Král Llane, jejich laskavý a spravedlivý vládce, padl, když byl hrad Stormwind Keep přemožen a zničen Hordou Orků. Jen velení udatného Anduina Lothara, bludného Rytíře z Bratrstva Koně, válečného hrdiny, zajistilo těm, kteří z Azerothu přežili, útěk z jejich decimované domoviny s holým životem.
I když Medivh a jeho zlí magikové odešli, Portál stále převáděl každým dnem stovky Orků do zemí Humanů. Po smrti Blackhanda převzal rychle velení nad klanem z Blackrocku - nejmocnější silou v Azerothu - Orgrim. Zatímco ostatní usilovali o nadvládu nad zbytky klanů, Gul`dan, známý Čaroděj a velitel klanu Stormreaver, prý začal shromažďovat velké loďstvo, aby pro sebe našel legendární Hrobku Sargerase. Rend a Maim, barbarští synové Blackhanda, si také zajistili mezi Orky značnou moc, a doufali, že se zmocní konečné vlády nad Hordou, bez hrozného Doomhammera. Ačkoli se ostatní vládnoucí kliky stávaly mocnější v chaosu uvnitř Hordy, zdá se jisté, že všechny klany se budou chovat dle Doomhammerových plánů - pronásledovat a zničit uprchlé Humany z Azerothu, kamkoli se pokusí uniknout...
Když dorazili uprchlíci z Azerothu na břehy Lordaeronu, Král Terenas uspořádal koncil delegátů všech sedmi království, kterým vládl. Když uslyšeli hrozné zvěsti o ničení a masakrech, páchaných Orckými nájezdníky v Azerothu, Lord Správce Anduin Lothar přesvědčil panovníka Lordaeronu vytvořit spojenectví proti té velké hrozbě. Navzdory hádáním a debatám se nakonec lordi dohodli podvolit Lotharovi a Terenasovi, a souhlasili sjednotit své armády pod vedením Lothara samotného. Protože už byly břehy Lordaeronu napadeny malými bandami Orckých záškodníků, našel Lothar silné spojence ve svém dlouholetém příteli, Admirálu Daelinu Proudmooreovi (otci Jane Proudmore) z přímořského království Kul Tiras. Thoras Trollbane, Pán ze Stromgarde, také rychle nabídl svou podporu v nově vytvořené Alianci, protože cítil, že čas slavné bitvy nadchází. Tihle válečníci nezůstali jediní, kteří se připravovali na boj...
Neboť písmo svaté přikazuje, aby ve válce proti zlu bylo použito veškerých sil dobra, Alonsus Faol - Opat teď již zničeného Opatství Nortshire - přesvědčil duchovní představitele Lordaeronu vybavit své kněze a následníky něčím, čím by mohli také bojovat. Tak jako se strážní andělé chopili plamenných mečů, aby zápasili s nebesy, tak museli být svatí mužové připravení k boji s temným přílivem, který se rychle od jihu.
Ze starověkých podzemních komnat Khaz Modanu vzešli Skřítci z Ironforge (Dwarves of Ironforge), oznamující, že Orkové již začali s útokem proti hornatému království. Skřítci nabídli pomoci zbraněmi i geniální technologií Alianci, a ta je na oplátku ujistila, že Orkové budou za každou cenu vyhnáni. Samotářští Elfové ze Silvermoonu, kteří vyšli z temných hvozdů Quel'thalasu, také nabídli své služby Alianci. Jejich magikové, blízce připoutaní k silám země, ukázali, že Orkové již poskvrnili samotnou zem Lordaeronu, jako část svých zlověstných plánů. Nesmyslné předsudky, které po věky rozdělovaly tři rasy, šly nyní stranou, a mezi odvěkými sousedy vznikl pevný svazek. Tento svazek se stal silou, po celé zemi známou jako Aliance. A tak Aliance, armády spojené proti společnému nepříteli, stojí na březích osudu a očekává, co přinese Temný Příliv.
(Vypráví Gul'dan - člen Šedého koncilu Stínů)
Jako živelné síly ničení a destrukce jsme hřměli zeměmi Draenei, devastujíce vše, co jsme byli spatřili. Jediný život jsme neušetřili. Žádné stavení jsme nenechali stát. Jediné stopy, které po nich zůstaly, byly krví prosáklá pole, která obdělávali snad pět tisíc let, a štiplavý zápach požárů našeho slavného vítězství, který strávil těla jejich následníků. Lidé země Draenei byli slabí - skoro si ani nezasloužili námahu našich nájezdníků. Nakonec však i tato jednoduchá vítězství poslouží k udržení nálady mezi mužstvem... Takhle to bylo vždycky s mým rodem. Divoké, brutální sklony mas se dají lehce manipulovat těmi, kteří uchopí skutečnou moc. Moc je ta skutečná síla, která řídí a hýbe strojem na smrt, kterým Horda skutečně je. Ti, kteří si sami sebe představují, jak uchopí takovou moc, pozvedli korouhve svých klanů. Teď, bez společného nepřítele, se i náčelníci
Orkských klanů dívají bezmocně jeden na druhého. Touha po ničení, která u těch bláznů převažuje, je hybnou silou Hordy; moc, a jen moc, je ctěná nad všechno ostatní. Jmenuji se Gul`dan - největší ze všech Čarodějů a Zakladatel Sedmého Kruhu Koncilu Stínů. Nikdo nezná temné, žhavé pokušení největší a bezmezné moci lépe, než já. V časech, které uplynuly jako moje mladost, jsem se vzdělával v Orckých kouzlech u kmenových šamanů mého klanu. Můj vrozený talent pro prohlubování mrazivých, záporných energií Pulzujícího Podsvětí mi vynesl uznávané místo mezi ostatními šamany, a věděl jsem, že i Ner`zhul, největší z mých učitelů, začal žárlit na mé schopnosti, které se stále zvětšovaly. Moje ctižádostivost rostla rychleji, než u mých druhů a učitelů, neboť jsem věděl, že jejich rozhled je omezen jejich úctou k zájmům Hordy. Já jsem se o Hordu a o její politiku vůbec nestaral. Vůbec jsem se nestaral o záležitosti světa, který jsme zcela ovládli. Staral jsem se jen o možnost ponořit se do hlubokých tajemství Velkého Tajemna tam Na Druhé Straně. Započal jsem tajná zkoumání energií, daleko za hranicí chápání mých takzvaných učitelů. Právě tehdy jsem objevil bytost nesmírné síly - Démona Kil`jaedena. Bál jsem se té bezcitné příšery. Stát se svědkem jeho přízračné síly bylo vyčerpávající. Ve víření horečnatých snů, do kterých mě zavedl, jsem se dotkl samotné podstaty, která ležela Tam, na druhé straně. Mezi mnou a nezměrnou touhou se vytvořilo pouto - touha ovládat běsnění nadpozemských bouří a octnout se přímo uvnitř zmírajícího jádra hořících sluncí. Pod poručnictvím Kil`jaedena jsem si uvědomil, jak omezený byl můj rozhled. Zvěděl jsem mnoho dosud nevyprávěných historií prastarých ras Démonů a magických dimenzí. Poznal jsem, že existovalo nepočítaně světů, roztroušených v temnotách pod naší oblohou - světů, ke kterým jsem mohl dovést Hordu, a to byla jen jedna z mých báječných schopností. I když jsem se svým lidem zůstával v temném, rudém světě Draenei, brzy jsem se naučil promítnout sám sebe do hlubin Pulzujícího Podsvětí, vlečen až k šílenství našeptávajícím chaosem. I když jsem cítil blízkost smrti, byl jsem neodolatelně vlečen k dalším výletům, až jsem se nakonec zcela odpoutal od mé tělesné schránky, a začal rozumět tomu šeptání. To bylo poprvé, co jsem mluvil se smrtí... Uctívání dědictví bylo již dlouho jádrem náboženství Orků. Zatímco téměř všichni z Hordy Orků věřili, že naši mrtví předkové nás stráží a odvádějí od hlubin ztracených říší chaosu, věřil jsem, že tyhle představy jsou výsledkem rituálů, a ne okolní reality. Uvnitř Pulsujícího Podsvětí jsem objevil, že duše mrtvých se vznášejí kolem, plují na astrálních váncích mezi jednotlivými světy. Poznal jsem, že drží svou nekonečnou, tichou stráž nad klany v naději, že najdou nějaký způsob, jak uniknout tomu mučení bez života. Věděl jsem, že by tihle duchové mrtvých mohli být užitečným nástrojem pro kohokoli, kdo by je spoutal svou vůlí. Léta míjela. Moje učňovská léta pod Kil`jaedenovým vedením mi dovolila stát se nejmocnějším Čarodějem, jakého klany za posledních mnoho generací poznaly. Zaujal jsem místo respektovaného náčelníka Hordy, ale jako vždy, mezi klany bylo hluboké napětí. Po zničení národa Draenei nezůstalo nic, čím by se mohly ty mohutné válečné bestie nakrmit. Po stoletích násilí a válek jsme nakonec ovládli všechen náš svět. Bez nepřátel, které bychom mohli rozdrtit, bez nových zemí k pokoření, upadly naše klany do stavu čiré anarchie. menší šarvátky mezi klany vedly k otevřeným bitvám a krvavým lázním. Ti náčelníci, kteří se pokusili stáhnout na sebe moc, byli brzy sami masakrováni dravými legiemi sklíčené Hordy. Rychle jsem shromáždil několik Čarodějů, kteří projevili jiskřičku žádosti a odvahy k tomu, aby se pozvedli nad malicherné soupeření klanů. Těm jsem předal poznatky o smrti, zasvětil jsem je do tajných rituálů a zaříkání duchů Pulzujícího Podsvětí. Ti, kteří nebyli schopní prohloubit svou moc, byli zničeni. Po čase byl uzavřen pakt mezi členy našeho kruhu, a temnými duchy, jejichž energii jsme se naučili využívat. Zvykl jsem si, že jsem mezi Čaroději formoval jejich myšlenky, zatímco oni, zahaleni do závoje tajemna, byli netknutí vrtochy krvelačných mas. Tak vznikl Koncil Stínů. V několika krátkých měsících se prosadil Koncil Stínů ve všech důležitých politických záležitostech uvnitř Hordy. Nic se v Hordě neodehrálo, o čem bychom nezvěděli, a mnoho událostí jsme sami naplánovali - tak chytře jsme se vloudili, že ani náčelníci klanů nezpozorovali naše manipulace. Než uběhlo půl roku, dosáhli jsme téměř úplné kontroly nad veškerým děním v Hordě. Teď, za všemi našimi tajnými machinacemi, se začal zjevovat tichý a zlověstný stín Démona Kil`jaedena. Abych přispěl k rozvoji našich magických zdrojů, otevřel jsem novou školu magických disciplín, známých jako Nekromancie. Začali jsme s výukou mladých Čarodějů v temných záhadách života a smrti. A znovu s přispěním Démona Kil`jaedena, se tihle Nekrolyté přenesli do temných zákoutí, aby zde čerpali dostatek sil, a mohli rozhýbat a ovládat těla právě zemřelých. Každé vítězství - každý úspěch - mě vyplňoval prázdnem, které jsem nedokázal vyplnit. Začal jsem si uvědomovat, že Koncil Stínů může sloužit mým záměrům jen do určitých hranic, a pak již budu potřebovat mocnější sílu, abych se stal tím pravým hlasatelem našich osudů.
Ovládnutí sil - Medivh a Blackhand
Událostí uvnitř Hordy běžely dobře. I když Koncil Stínů sjednotil bojující klany příslibem úniku z tohoto umírajícího světa, věděl jsem, že tenhle nový pořádek - stejně jako předchozí válka proti zemi Draenei - by znamenal jen krátký odpočinek, pokud nenajdu nové země, které by byly Orky pokořeny. Moje rozjímání v téhle věci bylo jedné pozdní noci porušeno, když jsem zaslechl výkřiky z Věže Čarodějů. Přispěchal jsem tam, abych našel mnoho učňů v hlubokém tranzu, a s tvářemi pokroucenými maskami bolesti. Čarodějové, kterých jsem se vyptával na podrobnosti, mi mohli říci jen to, že náhle pocítili nevysvětlitelnou přítomnost něčeho ve svých snech. Vrátil jsem se do své Pevnosti, hluboce zmaten skutečností, že cokoliv bylo to, co se pokoušelo spojit se s Čaroději, neučinilo žádný pokus spojit se se mnou. Vyhledal jsem v tom směru radu Kil`jaedenovu. Také se ho ta síla dotkla - síla rozdílná ode všech, které kdykoli před tím pocítil. Ať již to byla představa síly tak hrůzyplné, že ten zhoubný Démon pocítil skutečný strach, nebo moje vlastní znepokojení - prostě jsem utekl, bez cíle jsem bloudil Pulsujícím Podsvětím, po dlouhou chvíli, kterou jsem vnímal jako věčnost. Právě během mého horečného útěku se se mnou konečně spojila ta Přítomnost. Vyzařovala nevýslovnou sílu, ale přitom postrádala bezcitné ovládaní, jak jsem byl zvyklý u Kil`jaedena. Mé smysly se zdály převzít kontrolu nad tou hrůzou, která mě zaplavovala, a má mysl začala opět spekulovat a hledat příčinu. Věděl jsem, že pokud budu moci předvídat přání té moci, lhostejno jak mocné, budu ji moci použít pro své vlastní cíle. Ta Přítomnost se konečně prohlásila jako Medivh, kouzelník z nějakého vzdáleného a odlehlého světa. Komunikovali jsme spolu ne slovy, ale spojováním našich myslí. Jeho mysl se zdála nespoutaná, ale jeho myšlenky proudily tak svižně, že jen s obtížemi jsem cokoli chápal. Každopádně jsem poznal, že mě zkouší - zjišťuje stále více a více o Orcích a jejich magii. Já jsem naopak nemohl pochopit více o něm a jeho světě, a tak jsem s ním brzy přerušil kontakt. Vyhledal jsem rady Kil`jaedena, ale odmítl odpovědět na má zaklínadla. Pocítil jsem, že opustil své žáky prostě proto, že se obává toho Medivha. Opět jsem zapochyboval o mých schopnostech. Mohu soupeřit s bytostí, která dovede zastrašit mého vlastního učitele? Pokračoval jsem v bloudění po Pulsujícím Podsvětí několik dalších týdnů, stejně jsem ale nebyl schopen zapomenout na to znepokojení, které mě přinutilo pochybovat o sobě samém. Pak, jedné noci, se v mých snech zjevil Medivh...
"Bojíš se mě, proto mi nerozumíš. Podívej se na můj svět a porozuměj svému strachu. Pak se již nebudeš bát". Nebyl jsem schopen vzdorovat tomu, co následovalo
· ... neplodné pouště...
· ... temné bažiny, formující život...
· ... nekonečná pole smaragdových pastvin...
· ... lesy skvělých stromů...
· ... obdělané lány bohaté úrodou ...
· ... vesnice hrdých, silných lidí...
Představy přicházely, zazářily příliš krátce na to, abych je pochopil. A pak... cosi. Plovoucí obraz, který zanechával v mém nitru zmatek...
· ... pohřbeny hluboko v oceánu; temné ruiny, stále ale dýchající...
· ... stále pulzující krví samotné země...
· ... pradávná síla...
· ... pradávná a hrůzná...
Probral jsem se. Přivítal jsem procitnutí, a věděl jsem, že můj sen byl skutečný. Medivh mi ukázal zázraky svého světa, vědouce, že Horda nebude uspokojena, pokud ten svět nebude náš...
Setkal jsem se se členy Koncilu Stínů, abych s nimi prodiskutoval vize z mých snů. Ač proběhla dlouhá debata o opravdových cílech Medivhových, informoval jsem Koncil Stínů, že cesta úniku z našeho světa bude brzy na dosah. Použil bych pomoc Medivhovu k vytvoření cesty do jeho světa, abychom pak mohli podrobit jeho rasu, jak jsme již dříve učinili všem, se kterými jsme se setkali. Medivh se zjevil i mnoha dalším Čarodějům s vyobrazeními nového plodného světa, a dohodli jsme se, že si ponecháme obsah těchto nevyzpytatelných vidin pro sebe. Čarodějové mimo Koncil Stínů, kteří byli obdařeni vidinami, byli zabiti; pokud by se totiž prozradila tajemství dříve, než budou dokončeny přípravy, Horda by se rozpadla. Týdny míjely bez toho, aby se Medivh ohlásil. Mé pokusy o spojení nepřinášely ovoce. Bylo to, jakoby smazal veškeré své stopy z Pulsujícího Podsvětí. Někteří členové Koncilu již ztráceli naději, že se kouzelník někdy vrátí.
... A pak se objevila puklina...
Trvalo poměrně dlouho, než se podařilo puklinu rozšířit natolik, aby mohla projít velká jednotka Orků. První vyzvědači se vrátili z druhé strany úplně šílení nad tím, co tam spatřili. Tyhle první neúspěchy nás neodstrašily, a následující výpravy potvrdily, že tamten svět, na druhé straně pukliny, je podobný tomu, co jsme si pamatovali z vidin. Spojenými silami Čarodějů Hordy a Koncilu Stínů jsme mohli záhadnou puklinu rozšířit natolik, že vznikl Portál. Portálem proudily velké skupiny Orků na druhou stranu, do neznámých zemí. Na druhé straně jsme pak rychle postavili malé předsunuté hlídkové opevnění, a vyzvědači Orků byli vysláni na průzkum okolních oblastí. Agenti Koncilu Stínů hlásili, že obyvatelé toho světa se nazývají Lidé, Humani, a jejich země je známa jako Azeroth. Shledali jsme tu rasu jako slabou, obdělávající svá pole v míru. Obával jsem se, že nebudou dostatečnou výzvou pro nás, jak to bylo u národa Draenei, a neudrží dlouho na uzdě žádostivost válečné mašinerie Orků. Náčelníci klanů, okamžitě rozechvělí touhou po krvi a válce, souhlasili, že čas tohoto umírajícího světa vypršel, a začali si činit nárok na zemi Azeroth. Pokud Koncil Stínů podrobně sledoval činnost Hordy, masy vzhlížely ke svým náčelníkům jako ke svým vedoucím. Z nich povstali dva, kteří byli velice ctěni a obáváni ostatními klany - Cho`gall, Ogre-Mag z klanu Twilight`s Hammer, a Kilrogg Deadeye z klanu Bleeding Hollow. Tito dva náčelníci měli dovézt Hordu k rychlému a krutému vítězství nad Humany. A tak, jak se Horda postupně prodrala puklinou do Azerothu, Cho`gall a Kilrogg začali plánovat útok proti lidské pevnosti Stormwind. Útok proti Stormwindu byl katastrofou. Naše armády, očekávající chabý odpor, přímo táhly na nepřátelskou pevnost. Lidští vojáci překvapivě vzdorovali našim silám. Pak vypustili bojovníky, jedoucí na bestiích ze svalů a šlach, a ti zdevastovali naše jednotky. Humani přinutili naše jednotky k ústupu do močálů obklopujících naši předsunutou pevnost a Portál, vyvolávajících mlhy a stíny, kam jsme se mohli ukrýt. Tahle rozhodující a pokořující porážka uvrhla Hordu do chaosu. Cho`gall a Kil`rogg jeden druhého obviňovali z neschopnosti, vedoucí k porážce, a Orkové se rychle rozpadli na frakce, které podporovaly oba náčelníky. Koncil Stínů překotně hledal lék na to násilí, které zákonitě muselo následovat, ale vrtkavá povaha Orků ztěžovala rozumnou argumentaci. Uvědomil jsem si, že Horda potřebuje silného vůdce, který sjednotí klany pod své vedení - a tak ho i udrží. Tehdy jsem se poprvé dozvěděl o muži jménem Blackhand the Destroyer, Ničitel Černá Ruka... Blackhand, náčelník mladého klanu Blackrock, Jezdec v Sythegore Arm, byl ctěn většinou Orků uvnitř Hordy. Navíc byl velice ctižádostivý, což ho činilo lehce úplatného. S pomocí Koncilu Stínů jsem vyzvedl dychtivého Blackhanda na trůn Válečného Vládce. Blackhand byl nemilosrdný diktátor, který vdechoval úctu a teror svých bojovníků. Pokud se jemu a ostatním náčelníkům shromážděná Horda podvolila, byl jsem to já, kdo diktoval Blackhandovu politiku vydíráním a podplácením. Blackhandovým povýšením na Válečného Vládce byl v Hordě nastolen pořádek. Znovu mě navštívily Medivhovy vize, a zdálo se, že lépe ovládá své síly, ale méně ovládá svou mysl. Žádal Hordu, aby zničila říši Azeroth, a aby se stal vládcem svého lidu, nabízel mi Medivh všechny druhy pokladů a cetek. Ujistil jsem ho, že jeho svět jsme měli na dosah, a že nic Hordě nebrání, aby splnila jeho prosbu. Jeho tvář zkroutil zlý škleb, když mi ukázal výjevy z prastaré hrobky, na které bylo vytesáno jméno Pána Démonů Sargerase. Sargerasova Hrobka! Pán Démonů, který učil mého vlastního učitele Kil`jaedena, byl pohřben pod tím malým, patetickým světem! Bylo dáno, aby osud spočinul na mých vlastních bedrech, protože mi Kil`jaeden řekl, že ztracená Hrobka obsahuje absolutní moc - dost na to, aby se každý, kdo ji ovládne, stane zaživa bohem. Medivh zaručil, že mi prozradí umístění Hrobky, když přinutím Hordu, aby zničila jeho nepřátele...
... a tak Horda Orků rozpoutala válku proti říši Azeroth.
Vzali jsme země Azerothu Humanům, srovnali jsme se zemí vše, co jsme našli. Můj osobní vrah, Garona Poloviční Ork, popravil Krále Llanea, vládce Azerothu, a přinesl mi jeho srdce. I když Horda ovládla Azeroth a ty patetické červy, kteří ji bránili, mé vlastní plány byly zle pokaženy. Malá banda lidských bojovníků dobyla Medivhovu Věž, a zatáhla čaroděje do přímého boje. Když bylo jeho tělo rozsekáno a rozpolceno meči Azerothu, Medivh začal vysílat telepatické vlny bolesti astrální vrstvou, a ty vlny rozbíjely i mou báječnou obranu. Pokusil jsem se proniknout do jeho mysli a získat přímo tam umístění Hrobky. Než jsem však zjistil to místo, Medivh byl Azerothiany zabit. Když jsem byl uvnitř jeho mysli právě v okamžiku jeho dočasné smrti, dostal jsem těžký psychický šok a upadl jsem do katatonického stavu. Po týdny jsem spal, jako mrtvý, úzkostlivě strážen svými Čaroději. Když jsem se konečně probral, zaznamenal jsem posun v rozdělení sil uvnitř Hordy. Blackhand byl zabit. Bez mých zaříkadel a rad , která mu pomáhala, Blackhand se stal kořistí překvapivého útoku, který poslal jeden z jeho nejsilnějších a nejdůvěryhodnějších generálů - Orgrim Doomhammer. Orgrim rychle uspořádal síly uvnitř Hordy, omlouvaje zavraždění Blackhanda zabezpečením falešného svědectví, které podepřelo jeho názor na neschopnost Destroyera jako Válečného Vládce. Zdálo se, že mi osud uštědřil tvrdou ránu. Orgrim se rozhodl odhalit vnitřní mechanismus Hordy, a nezůstal kámen na kameni. Nakonec jeho zvědové chytili i mou služku Garonu, a podrobili ji intenzivnímu, nesmírně bolestivému mučení, až přiznala existenci a sídlo Koncilu Stínů. Byla slabší, než jsem předpokládal. Doomhammer, podezíraje Koncil Stínů, že znamená určité ohrožení pro jeho ovládání Hordy, vedl své Vlčí Jezdce (Wolfriders) k překvapivému útoku na moji Citadelu, blízko ruin Stormwind Keep. Čaroději, zaskočeni a nepřipravení Orgrimovým útokem, podrželi Hordu tak dlouho, dokud jim vydržela jejich kouzla. Neměli však čas na odpočinek a načerpání energie, takže nakonec padli pod zlobou Orgrimovou. Nakonec Doomhammer zvítězil. Všichni Čarodějové, kteří přežili, byli upáleni jako zrádci Hordy. Veřejná poprava byla efektní, oslabila moji pozici, a posílila jeho... Byl jsem předveden před Orgrima a dlouho vyslýchán o mých aktivitách v Koncilu Stínů. Byl jsme velice oslaben šokem z Medivhovy smrti, a také jsem spotřeboval energii na proběhlou bitvu, takže jsem se ocitl v pozici, že jsem pro Válečného Vůdce nepředstavoval žádnou hrozbu. Orgrim mi jasně vysvětlil, že Hordu ovládá on, a že se nenechá tak lehce zviklat, jako jeho předchůdci. Záblesk v očích a zbraň po boku jasně hovořily o jeho záměrech, ale já jsem se nenechal tak lehce porazit. I když by měl nyní výhodu, připomenul jsem mu, že se smrtí Čarodějů jsem jedině já zůstal jako poslední pravý Čaroděj v Hordě. Orgrim, drzý po svém vítězství, přiznal, že bych možná mohl být užitečný, a souhlasil, abych zůstal naživu - s jeho milostivým svolením. Tiše jsem si řekl, že si jednou vezme tato slova do hrobu. I když se jeho podezření vůči mně nikdy pořádně nerozptýlilo, podařilo se mi přesvědčit Válečného Vůdce, že Jezdci se připravují spojit se se syny Blackhandovými v povstání proti němu. I když bylo toto tvrzení nepravdivé, Orgrim již podezíral Renda a Maima, a tak rozpustil většinu Vlčích Jezdců, rozeslal je do různých druhů jednotek Gruntů. Abych demonstroval svoji 'loajalitu' Orgrimovi a Hordě, slíbil jsem stvořit ducha nemrtvých jezdců, kteří by byli zcela věrní přímo jemu. I když mi Doomhammer ne zcela důvěřoval, byla tato představa natolik lákavá, že mi bylo dovoleno ustoupit do ústraní, abych měl klid na stvoření takové jednotky. Přes pomoc mých Nekrolytů jsem byl neúspěšný při snaze vytvořit nesmrtelnou jednotku. Neúspěch a oslabení bylo vše, co mi ti přisluhovači nabídli, pokud jsem neucítil, že jejich duch by chtěl - ale jejich těla selhala. Zaříkával jsem je na velkém oltáři, postaveném ze dřeva Železných Stromů a Černého Kořene, kde jsem na vrcholu temných zaklínadel vydoloval živou sílu z každého z nich. V krvavém probuzení po své exekuci mi Nekrolyté mohli oživit můj výtvor, skvělého nesmrtelného služebníka. Použil jsem posledních zbytků toho, co jsem ještě v Hordě ovládal, abych získal mnoho dlouho mrtvých těl padlých Rytířů z Azerothu. Do těch pokroucených a rozkládajících se schránek jsem vdechl esenci těch skvělejších z Koncilu Stínů, kteří si přáli návrat do říše smrtelníků, aby poznovu šířili pomstu a zkázu. Vybavil jsem každého z temných jezdců skvostným žezlem, pomocí kterého lze lépe soustředit nadpozemské síly, kterými budou vládnout. Do těch zdobených klenotů jsem uvěznil syrová, nekromantická kouzla čerstvě zabitých Nekrolytů. Tak se zrodili Rytíři Smrti. Orgrim Doomhammer byl Rytíři Smrti potěšen. I když duch Koncilu Stínů mi zůstával věrný, předstírali Rytíři věrnost Válečnému Vůdci. Orgrim byl natolik spokojený se splněním mého slibu, že mi dovolil věnovat se svým vlastním záležitostem. Budu trpělivý a vyčkám svého času, předstíraje, že jsem věrný služebník, dokud se čas nenaplní, a neukážu tomu sebevědomému, divokému povýšenci, kdo z nás je mocnější. Mé plány na odhalení Sargerasovy Hrobky stále zůstávají. Shromáždil jsem klan Stormreaver ke své podpoře, až uzraje vhodná doba k útoku proti Orgrimovi, pro jeho drzé zločiny proti mně... Ten den se blíží - a Doomhammer nemůže tušit, jaké utrpení ho čeká, neboť Já se jmenuji Gul'dan... Jsem převtělení temnoty. Nikdo se mi nebude protivit.
Dějiny Lidí od konce Druhé války
Po zničující Druhé válce s orkskou Hordou zůstala lordaeronská Aliance otřesena a ve stavu naprostého chaosu. Krvežízniví orkové vedení mocným válečníkem Orgrimem Doomhammerem si proklestili cestu nejen zemí trpaslíků Kaz Modan, ale vyplenili také mnoho centrálních provincií v Lordaeronu. Než bylo řádění odhodlaných orků konečně zaraženo, podařilo se jim zpustošit dokonce i odlehlé království elfů Quel'Thalas. Alianční armády vedené sirem Anduinem Lotharem, Utherem Lightbringerem a admirálem Daelinem Proudemoorem vytlačily orky na jih, na zničené území Azerothu – do prvního království, které padlo ještě před nemilosrdným výpadem orků. Silám Aliance se pod vedením sira Lothara podařilo vytlačit Doomhammerovy kmeny z Lordaeronu až na orky ovládané území Azeroth. Lotharovy síly obklíčily orkskou sopečnou citadelu Blackrock Spire a zahájily její obléhání. V zoufalé snaze se Domhammerovi a jeho velitelům podařilo provést ze Spire smělý výpad a uprostřed Hořících stepí se utkal s Lotharovými paladiny. Po této kolosální bitvě zůstali Doomhammer i Lothar oslabeni a vyčerpáni. Ačkoliv se Doomhammerovi podařilo Lothara téměř porazit, neměla smrt tohoto velkého hrdiny takový účinek, v jaký velitel orků doufal. Turalyon, Lotharův nejvěrnější velitel, se chopil Lotharova zkrvaveného štítu a shromáždil žalem zdrcené bratry, aby provedli bezhlavý protiútok. Pod otrhanými prapory Lordaeronu a Azerothu Turalyonova vojska ve strašlivé, ale vítězné bitvě převálcovala zbytky Doomhammerových sil. Rozedraným a izolovaným orkům nezbylo nic jiného než opustit poslední stojící baštu jejich moci – temný portál. Turalyon se svými válečníky pronásledoval zbytky orků přes hnijící Bažiny Smutku až do zdevastovaných Mizerných Krajů, kde stál temný portál. Tam, u paty obrovské brány, se střetla zlomená Horda a odhodlaná Aliance v poslední, nejkrvavější bitvě Druhé války. Orkové stojící proti přesile, pod vlivem šílenství z proklaté krvežíznivosti, podlehli hněvu Aliance. Doomhammer byl vzat do zajetí a dopraven do Lordaeronu, jeho rozprchlé kmeny byly pochytány a eskortovány na sever – až za Lordaeron.
Na druhé straně temného portálu
Jen několik měsíců po dovršení příprav na příchod Spodních ochránců se energie temného portálu sjednotily a otevřely novou bránu do Draenei. Zbývající kmeny orků pod vedením staršího šamana Ner'zhula znovu napadly Azeroth. Orkové měli v úmyslu zmocnit se několika kouzelných artefaktů, které by zvýšily Ner'zhulovu moc, a tak plánovali otevření nových portálů do Draenodru, které by jim umožnily navždy opustit svůj k záhubě odsouzený rudý svět. Král Terenas z Lordaeronu nabyl přesvědčení, že orkové plánují novou ofenzívu proti Alianci, proto vyslal do Draenoru své armády s úmyslem ukončit hrozbu orků jednou a provždy. Síly Aliance vedené Khadgarem a generálem Turalyonem se utkaly s orky v planoucí krajině. Ani s pomocí elfí hraničářky Allerie, trpaslíka Kurdrana a vojenského veterána Danatha se Khadgarovi nepodařilo zabránit Ner'zhulovi v otevření portálu do jiných světů. Strašlivá magická bouře vyvolaná spojujícími se energiemi portálu začala trhat svět na kusy. Ner'zhulovi následovanému jen těmi nejvěrnějšími služebníky se podařilo jedním z portálů uniknout, když Khadgar sváděl zoufalý boj za návrat jeho přátel do Azerothu. Khadgar brzy zjistil, že se ocitl i se svými společníky v pasti v umírajícím světě, a nezištně zničil temný portál, takže Azeroth nepostihl stejně neblahý osud jako Draenei. Sečteno a podtrženo, hrdinům se podařilo zničit portál a zachránit Azeroth – ovšem otázka, jestli unikli smrti při agónii Draenoru, zůstává nezodpovězena.
Po zničení druhého temného portálu se Alianci podařilo zadržet většinu odpadlých orkských kmenů, které stále zůstávaly v Azerothu. Orkské internační tábory vybudované krátce po skončení Druhé války se zaplnily až po okraj a byly stráženy ve dne v noci. Nově se objevil kmen Warsong (válečný zpěv) a ten dosud stále unikal hněvu Aliance. Kromě něj však už zůstávala jen jediná skupina – kmen Dragonmaw (dračí chřtán) – dostatečně početná a silná, aby zvrátila křehký mír, který v Lordaeronu zavládl. Kmen Dragonmaw vedený zákeřným černokněžníkem Nekrosem se zmocnil a díky drakům a malým jednotkám pěšáků držel, značnou část severního území Khaz Modan. Nekros si udržoval svou moc nad dračí královnou Alexstraszou a její letkou rudých draků pomocí mocného artefaktu známého jako Duše démona. Nekros, usazený ve starobylé trpasličí pevnosti Grim Batol, vybudoval početnou armádu, s níž měl v plánu znovusjednocení zmírající Hordy. Ani velká moc černokněžníkovi Nekrosovi nepomohla a jeho plány byly zhaceny, když se do věci vložil bezohledný mág Rhonin. Rhoninovi a jeho společníkům se s pomocí bojovníků trpasličího hnutí odporu podařilo zničit Duši démona a uvolnit Alexstraszu z moci orků. Rudí draci prahli po pomstě a sežehli kmen Dragonmaw plamenem a v podstatě smetli poslední základnu orkské moci z povrchu světa. Po smrti Nekrose, posledního z orkských černokněžníků, upadli orkové přebývající v přeplněných internačních táborech do letargie. Zbaveni touhy bojovat, a dokonce i umírat, ztratili veškerý smysl svého žití jakožto bojovníci – a tedy i poslední stopy hrdé kultury, ze které vzešli.
V letech následujících po pádu Hordy se začaly různé národy Aliance hašteřit a s klesajícím politickým vlivem se množily územní spory. Král Lordaeronu, Terenas, patron Aliance, začínal tušit, že křehké spojenectví, které vzniklo v nejhorších chvílích, už dlouho nevydrží. Terenas přesvědčil vůdce Aliance, aby zapůjčili peníze a dělníky na pomoc při znovuvybudování města Stormwind, které bylo zničeno během orkské okupace Azerothu. Tyto daně společně s vysokými výdaji na údržbu a správu mnoha orkských internačních táborů vedly u mnoha vůdců, zvláště pak u Genna Greemanea z Gilneasu, k přesvědčení, že jejich království by se žilo lépe, pokud by se od Aliance odtrhla. Jako by toho všeho nebylo dost, příkří vysocí elfové ze Silvermoonu vypověděli Alianci věrnost a prohlásili, že špatné vedení lidí bylo příčinou vypálení jejich lesa během Druhé války. Ačkoliv Terenas elfům taktně připomněl, že by z celého Quel'Thalasu nezbylo zhola nic, kdyby stovky udatných lidí nepoložily své životy při jeho obraně, elfové trvali na svém a vydali se vlastní cestou. Gilenas a Stromgarde povzbuzeni odchodem elfů zkusili své štěstí a odtržení se jim zdařilo také. Přestože se Aliance štěpila, králi Terenasovi stále zůstávali spojenci, na které se mohl spolehnout. Zavázáni Alianci stále zůstávali admirál Proudemoore z Kul Tiras a mladý král Azertohu Varian Wrynn. Terenasovu vládu podporovali také kouzelníci z Kirin Tor vedení arcimágem Antonidasem, kteří přísahali Dalaranu svoji oddanost. Možná nejpotěšitelnějším byl slib mocného trpasličího krále Magni Bronzebearda, který vyhlásil, že trpaslíci z Ironforge budou navždy čestnými dlužníky Aliance za osvobození Khaz Modanu od Hordy.
Minuly
roky, napětí se zmenšovalo a v Lordaeronu zavládl trvalý mír. Král Terenas
společně s arcibiskupem Alonsem Faolou bez přestání pracovali na přestavbě
království a poskytování pomoci národům setrvávajícím v Alianci. Jižní
království Azeroth začalo prosperovat a pod prozíravým vedením krále Wrynna se
znovu stalo významnou vojenskou mocností. Uther Lightbringer, vrchní velitel
řádu paladinů, udržoval mír v Lordaeronu uklidňováním občanských sporů a
potlačováním vzpour mrzkých ničemů po celé říši. Admirál Proudmoore, jehož silná
flotila hlídala obchodní trasy před loupeživými piráty a nájezdníky, udržoval
pořádek na širých mořích. Středem zájmu obyvatel se však staly pozoruhodné činy
nové generace hrdinů. Jediný syn krále Terenase vyrostl v silného, sebejistého,
mladého muže. Mladý princ byl vychováván jako válečník Muradinem Bronzebeardem –
bratrem krále Magni z Ironforge – a přes svoje mládí byl považován za jednoho z
nejzručnějších šermířů v Lordaeronu. Když se blížily Arthasovy devatenáctiny,
byl pod vedením lorda Uthera uveden do Řádu Stříbrné ruky. Dobrosrdečný Uther,
který se za celá ta léta stal králi Terenasovi téměř bratrem, považoval prince
víc za synovce než za pouhého žáka. Přestože byl Arthas tvrdohlavý a poněkud
arogantní, nikdo nemohl popřít jeho odvahu a houževnatost. Když podél hranice s
Quel'Thalassem začaly řádit bandy trollů Zul'Amana, Arthas se s nimi rychle
vypořádal a ukončil jejich běsnění. Navzdory princovým hrdinským činům se
obyvatelstvo Lordaeronu zajímalo spíše o jeho osobní život. Po celém království
se šířily zvěsti o milostném vztahu Arthase a lady Jainy Proudmoore. Jaina byla
nejmladší dcerou admirála Proudmoorea a Arthasovou přítelkyní už od dětství.
Krásná, ale plachá, mladá žena však také byla premiantem pro Kirin Tor – radu
čarodějů Dalaranu. Jainu vzdělával vážený arcimág Antonidas a mluvilo se o ní
jako o zázračném dítěti, kterému se nadmíru dařilo v magických bádáních a
zkoumáních. Navzdory svým přísným zaměstnáním si Arthas s Jainou udržovali těsný
vztah. Vzhledem k věku krále Terenase a jeho zhoršujícímu se zdravotnímu stavu
by obyvatelstvo rádo vidělo, jak se jejich milovaný princ žení a pokračuje v
královské pokrevní linii. Arthasovi s Jainou veřejná pozornost vadila, takže se
svůj vztah snažili držet pod pokličkou, jak jen to šlo. Avšak Jaina se rozhodla
ke studiu v Dalaranu, i když chápala, že to znamená konec milostného poměru.
Věnovala se studiu celý život a dobře věděla, že její skutečnou touhou je touha
po vzdělání – nikoliv osnování pletich v trůní místnosti. K nelibosti obyvatel
Lordaeronu se cesty obou milenců nedobrovolně
rozdělily a oba se začali znovu věnovat své práci.
Po téměř třiceti letech míru začaly znovu kolovat zvěsti o válce. Královi zvědové hlásili, že povstal mladý, namyšlený válečník, který shromáždil pár zbývajících kmenů orků a vytvořil z nich elitní bojovou jednotku. Mladý válečník zamýšlel zničit internační tábory a osvobodit svůj lid ze zajetí. „Nová horda", jak se skupině přezdívalo, bezostyšně napadla severní město Stratholm a pokusila se zachránit jednoho z tam držených válečníků. Horda dokonce zničila Durndholde – pevnost dohlížející na bezpečnost internačních táborů – a povraždila důstojníky, kteří před ní prchali. Král Terenas vyslal Uthera s jeho paladiny, aby válečníka zastavili, ale prohnané orky nemohli nikde najít. Mladý velitel prokázal mimořádné nadání pro taktiku – unikli přes Utherovu nejlepší snahu obklíčit ho při jeho nájezdech. Tlak z nového povstání orků rostl a krále Terenase ještě ke všemu rozrušila špatná zpráva z další fronty. Povídalo se, že se v severních provinciích zformovalo několik údajně „mrtvých kultů". Tyto kulty do svých řad lákaly rozladěné a sklíčené občany Lordaeronu a nabízely jim místo nevolnictví králi „věčný život" na zemi. Po mnoha letech klidu a míru král Terenas pochopil, že potíže pro jeho zemi teprve začínají. Trochu ho uklidňovalo, že Lordaeron dosud překonal každou nástrahu, která se mu postavila do cesty – a že v rukou jeho obránců, těch nových i těch starých, bude v bezpečí až do nového svítání na lepší časy…
Dějiny Orků od konce Druhé války
V
závěrečných dnech Druhé války, kdy se vítězství Hordy nad Aliancí zdálo téměř
jisté, vypukl mezi dvěma nejsilnějšími orky Azerothu hrozivý spor. Odporný
černokněžník Gul'dan, hlava tajné Stínové rady, vedl několik odpadlických kmenů
proti mocnému Orgrimu Doomhammerovi, veliteli Hordy. Doomhammer připravoval
závěrečný útok na hlavní město Lordaeronu, útok, při kterém by byly rozdrceny
poslední zbytky Aliance, zatímco Gul'dan a jeho přívrženci opustili svá
stanoviště a vypluli na moře. Zmatený Doomhammer ztratil Gul'danovou zradou
téměř polovinu svých opěrných sil, takže byl donucen stáhnout se a vzdát se
největší šance na vítězství nad Aliancí. Mocichtivý Gul'dan prahnul po tom, aby
se sám dostal mezi božstva. Vydal se na zoufalé pátrání po podmořské Sargerasově
hrobce, kde mělo být přechováváno tajemství nezměrné síly. Orky, kteří ho
následovali, odsoudil k tomu, aby se stali otroky Plamenné legie. Své službě pro
Doomhammera Gul'dan nevěnoval žádnou pozornost. S podporou kmenů Stormreaver a
Twilight's Hammer se mu podařilo vyzvednout z mořského dna Sargerasovu hrobku.
Když však otevřel starobylou, zatopenou truhlici, čekali tam na něj pouze
posedlí démoni. Doomhammer toužil vzpurné orky za jejich zradu tvrdě potrestat,
a tak vyslal svá vojska, aby Gul'dana zabila a přivedla zpět domů zbylé zrádce.
Kvůli své lehkomyslnosti byl Gul'dan šílenými démony, které uvolnil, rozpolcen
ve dví. Bez svého vůdce odpadlické kmeny rozzuřeným legiím Doomhammera rychle
podlehly. Přestože byla vzpoura potlačena, nebyla Horda schopna zotavit se z
hrozivých ztrát, které utrpěla. Gul'danova zrada vrátila Alianci nejen naději,
ale díky ní získala také čas na přeskupení sil… a na protiúder. Když lord Lothar
viděl, jak se Horda štěpí zevnitř, sebral zbytky svých sil a vytlačil orky na
jih, zpět do jejich domova, Azerothu. Tam alianční síly polapily ustupující
vojska Hordy v jejich sopečné pevnosti Blackrock Spire. Přestože lord Lothar v
bitvě u základny Spire padl, jeho velitel Turalyon shromáždil alianční jednotky
v hodině dvanácté a vytlačil Hordu až do hrozivých Bažin Smutku. Turalyonovým
silám se podařilo zničit temný portál, tajemnou bránu, která orky spojovala s
jejich temným, rudým domovem Draenor. Horda, odříznutá od posil z Draenoru a
rozdělená neutuchajícími vnitřními rozbroji,
nakonec ustoupila a mocným aliančním silám podlehla. Roztroušené kmeny orků byly
rychle pochytány a umístěny v hlídaných internačních táborech. Přestože se mohlo
zdát, že je s Hordou nadobro konec, zůstávali jistí skeptikové, kteří tvrdili,
že mír nebude trvat věčně. Kadgar, bývalý Medivhův učeň, přesvědčil nejvyšší
velení Aliance, aby vybudovalo pevnost Nethergarde, která měla dohlížet nad
ruinami temného portálu a zajistit, aby v budoucnu už nikdy nedošlo k invazi z
Draenoru.
Když
dohořely požáry Druhé války, začala Aliance podnikat rázné kroky, kterými by
potlačila budoucí hrozbu orků. V jižním Lordaeronu vzniklo několik velkých
internačních táborů, kde měli být drženi zajatí orkové. Tábory hlídané paladiny
a vojenskými veterány Aliance plnily svůj účel. Přestože zajatí orkové žili v
napětí a toužili znovu bojovat, udržovaly různé typy dozorců po vzoru staré
vězeňské pevnosti Durnholde zdánlivý klid a pořádek. Strašlivý svět Draenor však
připravoval orkskou armádu, která měla napadnout nic netušící Alianci. Starší
šaman Ner'zhul – kdysi Gul'danův učitel – shromáždil pod svým praporem několik
kmenů, které v Draenoru stále zůstávaly. Ner'zhul plánoval otevřít v Dreanoru
několik portálů, které by dovedly Hordu na nové, nezničené světy. Energii do
těchto nových portálů však musel Ner'zhul získat z několika Azerothských
očarovaných artefaktů. Aby se k nim dostal, znovu otevřel temný portál a vyslal
jím své po boji prahnoucí kmeny. Nová Horda, v čele s náčelníky veterány, jakými
byli Grom Hellscream z kmene Warsong a Kilrogg Deadeye z kmene Bleeding Hollow
(krvácející dutina), překvapila obranu Aliance a prohnala se krajinou. Pod
Ner'zhulovým operativním vedením orkové rychle získali potřebné artefakty a
unikli zpět do bezpečí Draenoru. Král Terenas z Lordaeronu věřil, že orkové
připravují novou invazi do Azerothu, a tak shromáždil své nejvěrnější vojenské
velitele. Generálu Turalyonovi a kouzelníku Khadgarovi dal rozkaz, aby se vydali
na výpravu temným portálem a s hrozbou orků skoncovali jednou provždy.
Turalyonovy a Khadgarovy jednotky vypochodovaly do Draenoru a na zpustošeném
poloostrově Hellfire se opakovaně střetly s Ner'zhulovými kmeny. Přestože si
vítězství neodnesla ani jedna strana, bylo jasné, že Ner'zhula před dokončením
jeho ohavného plánu už nic nezastaví. Ner'zhul úspěšně otevřel své portály do
jiných světů – avšak nepředpokládal strašlivou cenu, kterou za to bude muset
zaplatit. Neuvěřitelně silné energie začaly trhat samotnou podstatu Draenoru.
Když si Turalyonovy síly zoufale probojovávaly cestu domů do Azerothu, začínal
se svět Draenor rozpadat. Grom Hellscream a Killrogg
Deadeye poté, co odhalili šílené Ner'zhulovy plány, které by znamenaly zánik
celé jejich rasy, shromáždili zbytky orků a unikli do relativního bezpečí
Azerothu. Když si Hellscream a Deadeye v zoufalé touze po svobodě proklestili
cestu mezi lidskými obránci, temný portál za nimi náhle vybuchl. Pro jejich orky
už nebylo z Azerothu cesty zpět… Ner'zhul se svým kmenem Shadowmoon (stínový
měsíc) prošel nově utvořenými portály, jakmile ohromné vulkanické erupce začaly
tříštit kontinenty Draenoru. Když byl mučený svět pohlcen závěrečným výbuchem,
zvedly se hladiny hořících moří a zalily roztříštěnou pevninu.
Gromu Hellscreamovi a jeho kmeni Warsong se podařilo uniknout zajetí, avšak Deadeye se svým kmenem Bleeding Hollow byl polapen a umístěn v internačním táboře v Lordaeronu. Ani draze vykoupené povstání mu nepomohlo; dozorci v táborech brzy nastolili pořádek. Co však zůstalo agentům Aliance skryto, bylo velké uskupení orků, které se stále volně prohánělo po severních pustinách Khaz Modanu. Kmen Dragonmaw vedený neblaze proslulým černokněžníkem Nekrosem si pomocí starobylého artefaktu známého jako Duše démona podmanil dračí královnu Alexstraszu a její dračí letku. Nekros s dračí královnou a dalšími dračími rukojmími tajně vybudoval v opuštěné trpasličí pevnosti Grim Batol novou armádu. Měl v plánu vypustit na Alianci své síly a mocné rudé draky a doufal, že se mu podaří znovu sjednotit Hordu a pokračovat v tažení do Azerothu. Nicméně, malé skupině bojovníků hnutí odporu vedené lidským čarodějem Rhoninem se podařilo zničit Duši démona a osvobodit dračí královnu z Nekrosova vlivu. Alexstraszini draci ve vzteku rozsápali Grim Batol a na popel spálili větší část kmene Dragonmaw. Nekrosův kolosální plán na znovusjednocení se ocitl v troskách, jakmile vojska Aliance pochytala zbylé orky a uvěznila je v nově otevřených internačních táborech. Porážka kmene Dragonmaw předznamenala konec Hordy – a konec orkské nespoutané krvežíznivosti.
Jak měsíce plynuly, dostávali se do internačních táborů další a další orkští vězňové. Když se tábory začaly přelidňovat, byla Aliance nucena vybudovat na pláních jižně od Alterackého pohoří nové. Král Terenas, aby dokázal udržet a zásobovat rostoucí počet táborů, zavedl pro národy Aliance novou daň. Tato daň, společně s rostoucím politickým tlakem vyvolaným pohraničními spory, podnítila mezi vůdci Aliance všeobecný nesouhlas. Začalo být zjevné, že křehké spojenectví, které stmelilo lidské národy v jejich nejtemnější hodině, by se mohlo kdykoliv rozpadnout. V nastalém politickém zmatku si mnozí hlídači v táborech začali všímat znepokojující změny v chování svých orkských svěřenců. Frekvence pokusů o útěk z táborů nebo dokonce vzájemných šarvátek se časem značně snížila. Orkové se čím dál víc stávali chladní a apatičtí. Těžko se dalo uvěřit tomu, že orkové – kdysi pokládaní za nejagresivnější rasu, jakou kdy Azeroth viděl – zcela ztratili svoji touhu bojovat. Velitele Aliance podivná letargie udivovala, zvlášť když ještě sílila a orkové rychle chřadli. Někteří uvažovali, že za záhadnou letargií je zvláštní choroba, šířící se pouze mezi orky. Ovšem arcimág Antonidas z Dalaranu pro ni měl jiné vysvětlení. Studiem toho mála, co dokázal o dějinách orků nalézt, Antonidas zjistil, že se orkové po celé generace nacházeli pod paralyzujícím vlivem moci démonů (nebo magie černokněžníků). Měl za to, že orkové byli zkaženi mocí démonů ještě před tím, než poprvé vkročili do Azerothu. Bylo mu zřejmé, že démoni infikovali orkskou krev a na oplátku jim propůjčili nadpřirozeně velkou sílu, vytrvalost a agresivitu. Antonidas předpokládal, že všeobecná apatie orků ve skutečnosti není chorobou, ale dlouhotrvajícím rasovým odloučením od prchavé magie černokněžníků, která z nich dělala obávané, krvežíznivé válečníky. Přestože příznaky byly zjevné, nedokázal Antonidas najít na současný stav orků lék. Mnozí další mágové a také několik významných vůdců Aliance tvrdilo, že hledání léku pro orky by byl příliš riskantní podnik. Závěrem Antonidasova bádání nad záhadným stavem orků bylo, že jediný možný lék by musel mít duchovní podstatu…
Za temných dní První války našel protřelý lidský důstojník jménem Aedelas Blackoore v divočině opuštěné orkské dítě. Orkské dítě, které Blackmoore výstižně pojmenoval Thrall (zajatec), bylo dopraveno do vězeňské pevnosti Durnholde. Tam si Blackmoore z mladého orka vypěstoval oblíbeného otroka a gladiátora. Chtěl ho vycvičit nejen jako vynikajícího bojovníka, ale také jako vzdělaného vůdce, přičemž doufal, že využije Thralla jako svůj nástroj moci nad Hordou a získá tak nad jeho soukmenovci nadvládu. Uplynulo devatenáct let a z Thralla se stal silný, bystrý ork. A přesto jeho mladé srdce dobře vědělo, že život otroka není nic pro něj. Než dospěl, pronikla k němu ze světa za hradbami pevnosti spousta informací. Poznal, že jeho lid, orkové – které nikdy nepotkal – byli poraženi a umístěni do internačních táborů na území lidí. Doomhammer, velitel jeho lidu, unikl z Lordaeronu a skryl se neznámo kde. Věděl, že jeden samotářský kmen stále potajmu funguje a snaží se uniknout pozorným očím Aliance. Vynalézavý, avšak nezkušený Thrall se odhodlal k útěku z Blackmoorovy pevnosti a doufal, že se mu podaří najít další svého druhu. Na svých cestách navštívil internační tábory a zjistil, že jeho kdysi mocná rasa je podivně vyděšená a apatická. Nenašel, jak doufal, žádné hrdé válečníky, proto vyrazil po stopách posledního neporaženého náčelníka orků, Groma Hellscreama. Hellscream, přestože byl lidmi neustále pronásledován, si doposud uchovával neutuchající touhu Hordy po boji. Podporován pouze svým oddaným kmenem Warsong pokračoval v partyzánské válce proti útisku svého vězněného lidu. Hellscreamovi se však, bohužel, nikdy nepodařilo najít způsob, jak vyburcovat zajaté orky z jejich otupělosti. Vnímavý Thrall, inspirovaný Hellscreamovým idealismem, si vypěstoval silnou schopnost vcítit se do duše Hordy a úctu ke svým válečnickým tradicím. Thrall hledal pravdu o svém vlastním původu, proto putoval na sever, aby našel legendární kmen Frostwolf (mrazivý vlk). Zjistil, že Gul'dan poslal členy kmene Frostwolf do vyhnanství na počátku První války. Dozvěděl se také, že je synem a dědicem orkského hrdiny Durotana – skutečného náčelníka Frostwolfů, který byl zavražděn v divočině zhruba před dvanácti lety… Pod silným vlivem ctihodného šamana Drek'Thara Thrall studoval starobylou šamanskou kulturu svého lidu, která byla za hrůzyplné Gul'danovy vlády zapomenuta. Za nějakou dobu se z Thralla stal mocný šaman, který se ujal svého právoplatného místa coby náčelník kmene Frostwolf. Posílen samotnými živly a hnán touhou najít svůj osud, vyrazil Thrall osvobodit zajaté kmeny a vyléčit svou rasu z nákazy démonů. Na své pouti Thrall našel starého náčelníka Orgrima Doomhammera, který žil celá léta jako poustevník. Doomhammer, který kdysi býval blízkým přítelem Thrallova otce, se rozhodl následovat mladého, prozíravého orka a pomoci mu osvobodit zajaté kmeny. Thrallovi se s podporou mnoha náčelníků veteránů nakonec podařilo oživit Hordu a dát svému lidu novou duchovní identitu. Thrall, aby symbolicky oznámil znovuzrození svého lidu, se vrátil k Blackmoorově pevnosti Durnholde a rázně ukončil plány svého někdejšího pána, když začal obléhat internační tábory. V bitvě při osvobozování jednoho z nich padl Doomhammer. Thrall se chopil Doomhammerova legendárního válečného kladiva, nasadil si jeho černou plátovou zbroj a stal se novým náčelníkem Hordy. V následujících měsících poté Thrallova malá, ale rychle rostoucí tlupa zničila internační tábory a zmařila úsilí Aliance přemoci je důvtipnější strategií. Thrall povzbuzen svým nejlepším přítelem a učitelem Gromem Hellscreamem pracoval na tom, aby žádný ork už nikdy nebyl odsouzen k životu v otroctví – ať již u lidí nebo démonů.
Šaman, Ner'zhul: Prapůvod krále lichů
Kmeny orků připoutané po tisíce let vznešenou šamanskou kulturou ke světu Draenor neměly ani tušení o nějakém úplatkářství nebo duchovním úpadku. Zlověstní špehové Plamenné legie však usilovali o to, aby si z nich vytvořili chamtivou, neporazitelnou armádu. Vychytralý démon Kil'jaeden, druhý nejvyšší vůdce Legie, objevil v divokých bojovnících značný potenciál pro vraždění a krveprolévání – a začal rozkládat jejich pokojnou společnost zevnitř. Kil'jaeden se zjevil nejváženějšímu vůdci orků, stařešinovi a šamanovi Ner'zhulovi, a vyjevil mu, že by mohl orkům poskytnout značnou sílu a udělat z nich nezpochybnitelné pány celého světa. Starému šamanovi nabídl dokonce netušené mystické vědění, pokud bude souhlasit s tím, že sebe i svůj lid podrobí vůli Legie. Charakterem vypočítavý a mocichtivý Ner'zhul Kil'jaedenovu nabídku přijal a uzavřel s démony Krvavý pakt. Tím Ner'zhul orkům zpečetil jejich osud a uvrhl na ně kletbu, díky níž se stali nemyslícími otroky Plamenné legie.
Jak běžel čas, Kil'jaeden poznal, že Ner'zhulovi chybí vůle i bezostyšná smělost řídit se přesně jeho plánem vytvořit z orků krvežíznivou hordu. Ner'zhul zjistil, že smlouva s Kil'jaedenem by pro orky znamenala zánik jejich rasy, a tak démonovi odmítl další pomoc. Kil'jaeden rozhněvaný Ner'zhulovým vzdorem přísahal, že se mu pomstí a navzdory jeho vůli orky zkazí. Kil'jaeden našel nového, dychtivého žáka, který by vedl orky na cestu k zapomnění – byl jím Ner'zhulův vlastní, ohavný chráněnec Gul'dan. Gul'danovi se s Kil'jaedenovou pomocí podařilo dosáhnout úspěchu tam, kde jeho učitel selhal. Zlý, mocichtivý ork opustil prastaré šamanské praktiky, nahradil je studiem černokněžnické magie démonů a navíc sjednotil kmeny orků do nestálé Hordy, jakou si Kil'jaeden představoval. Bezmocný Ner'zhul nedokázal svého někdejšího žáka zastavit, a tak jen sledoval, jak Gul'danovomistrovství mění orky na nemyslící nástroje ničení.
Celá
léta Ner'zhul tiše přemítal o rudém světě Draenor. Sledoval, jak jeho lid vede
první invazi do Azerothu. Slyšel příběhy o Druhé válce orků proti lordaeronské
Alianci. Bez zájmu přihlížel zradě a zkaženosti, která nahlodávala jeho lid
zevnitř. Přestože Hordu vedl k jejímu temnému osudu Gul'dan, Ner'zhul dobře
věděl, že je to on sám, kdo k tomu dal počáteční impuls. Krátce po skončení
Druhé války dorazily k orkům, kteří zůstali v Draenoru, zprávy o porážce Hordy.
Ner'zhul pochopil, že se Hordě nepodařilo Azeroth dobýt, a obával se strašlivých
skutků, které proti orkům podnikne Kil'jaeden a Legie. Ner'zhul, aby unikl
bezprostřední Kil'jaedenově zlobě, otevřel několik tajemných portálů, které
vedly do nových, nedotčených světů. Starý šaman shromáždil zbytky orkských kmenů
ve snaze provést je jedním z portálů a vydat se na
cestu za novým osudem.
Ještě dříve než však mohl Ner'zhul svůj plán uskutečnit, byl nucen vypořádat se s expedičním sborem Aliance, který byl vyslán do Draenoru, aby navždy zničil orkskou hrozbu. Kmeny věrné Ner'zhulovi zadržely alianční síly, zatímco starý šaman otevřel hlavní magický portál. Ner'zhul ke své hrůze zjistil, že nesmírná energie portálu začala trhat samotnou podstatu Draenoru. Když alianční vojska zatlačovala orky stále dál a dál do nitra proklatého světa, začal se Draenor rozpadat. Ner'zhul pochopil, že se bojující kmeny nedokáží dostat k portálům včas, proto je sobecky jen s hrstkou vybraných stoupenců opustil. Tato prokletá skupina orků prošla vybraným portálem právě v okamžiku, kdy byl Draenor při apokalyptickém výbuchu zničen. Starý šaman se přitom radoval, jaké měl štěstí, když unikl smrti… Ironií osudu bylo, že měl přežít jen proto, aby litoval své bláhovosti.
Právě když Ner'zhul se svými stoupenci vstupoval do Spletitého podsvětí – nehmotné sféry, která spojuje všechny světy rozptýlené po zániku Velké temnoty – přepadl je Kil'jaeden a jeho démonští nohsledi. Kil'jaeden, který přísahal, že se Ner'zhulovi za jeho pohrdavý vzdor pomstí, nelítostně starého šamana mučil a kousek po kousku trhal jeho tělo. Šamanovu duši však nechal naživu a nedotčenou – Ner'zhul si tak mohl bolestně uvědomovat strašlivé týrání svého těla. Přestože Ner'zhul démona prosil, aby jeho duši pustil a daroval mu smrt, démon nekompromisně připomínal, že Krvavý pakt, který před dávnými věky uzavřeli, je stále v platnosti – a že on má pro svého pěšáka znovu jistý úkol. Neúspěch orků při dobývání Azerothu tak, jak Legie zamýšlela, přinutil Kil'jaedena, aby vytvořil novou armádu, která by rozesela chaos a zkázu po všech královstvích Aliance. Tato nová armáda si nemohla dovolit padnout za oběť stejným rozbrojům a vnitřním sporům, které postihly Hordu. Měla být při plnění svého úkolu houževnatá, nelítostná a jednotná. Nyní si Kil'jaeden nemohl dovolit selhat. Ner'zhul byl stále mučen a jeho duše se bezmocně zmítala v temnotách. Kil'jaeden mu však dal poslední příležitost, aby mohl posloužit Legii, jinak ho čeká věčné soužení. Ner'zhul opakoval svou chybu a lehkomyslně s novou dohodou souhlasil. Ner'zhulova duše se ocitla ve kvádru, zvlášť připraveného z ledu tvrdého jako diamant, který pocházel z nejvzdálenějších konců Spletitého podsvětí. Ner'zhul uzavřený ve zmrzlé schránce pocítil, jak se jeho vědomí deseti tisíci násobně rozšířilo. Obdařena démonickými silami zla, stala se z Ner'zhula neuvěřitelně mocná přízračná bytost. A tehdy orkové poznali, že Ner'zhul je nenávratně ztracen a že se zrodil král lichů. Ner'zhulovi věrní mrtví rytíři a černokněžníci byli démonickou energií také přetvořeni. Podlí kouzelníci byli roztrháni a znovu sestaveni jako kostliví lichové. Démoni si tak zajistili, že jim Ner'zhulovi stoupenci budou bezvýhradně sloužit i po smrti. Když nastal ten správný čas, Kil'jaeden Ner'zhulovi trpělivě vysvětlil misi, kvůli které z něj udělal krále lichů: Ner'zhul měl rozšířit nákazu smrti a děsu po celém Azerothu, která by znamenala naprostý zánik lidské civilizace. Ti, kdo by té strašlivé nákaze podlehli, měli opět vstát a žít jako nemrtví… a jejich duše by byly navždy podřízeny Ner'zhulově žezlu. Kil'jaeden Ner'zhulovi slíbil, že pokud splní svůj úkol a smete lidstvo z povrchu světa, sejme z něj prokletí a věnuje mu nové, zdravé tělo. Přestože Ner'zhul souhlasil a zdánlivě horlivě se do svého úkolu pustil, zůstal Kil'jaeden nedůvěřivý ve spolehlivost svého pěšáka. Tím, že krále lichů zbavil těla a jeho duši uvěznil v krystalovém obalu, získal Kil'jaeden krátkodobou záruku Ner'zhulova dobrého chování, zároveň si však uvědomoval, že je nezbytné krále lichů neustále bedlivě sledovat. Z toho důvodu Kil'jaeden povolal své elitní démonické strážce, upírské pány děsu, aby nad Ner'zhulem dohlíželi a zajistili splnění jeho strašlivého úkolu. Nejmocnější a nejlstivější z pánů děsu, Tichondrius, pro svůj úkol hořel nadšením. Okouzlovala ho tvrdost pohromy a neomezená schopnost krále lichů vyhladit lidstvo.
Kil'jaeden vrátil Ner'zhulovo ledové pouzdro zpátky do světa Azeroth. Tvrzený krystal prolétl noční oblohou, dopadl na pustý, arktický kontinent Northrend, zavrtal se do hlubiny a zanechal po sobě jen stín na ledovcové koruně. Zmrzlý krystal, zdeformovaný a zjizvený prudkým sestupem, se objevil proto, aby vytvořil trůn a na něj mohla usednout mstivá Ner'zhulovu duše. Ner'zhul z vězení mrazivého trůnu začal rozšiřovat své nesmírné vědomí a dotýkat se jím myslí původních obyvatel Northrendu. Překvapivě snadno si tak podrobil duše mnoha domácích bytostí, jako byli ledoví trollové a divocí wendigové – a jejich prokleté bratry dostal do svého rostoucího stínu. Zjistil, že jeho psychická síla téměř nemá hranic, a tak jí využil k vytvoření malé armády, která přebývala ve spletitém bludišti ledové koruny. Jak král lichů pod neustálým dozorem pánů děsu zdokonaloval svoji rostoucí sílu, objevil na okraji rozlehlého Dragonblightu vzdálenou lidskou osadu. Ner'zhul se proto rozhodl vyzkoušet svoji moc a na nic netušící obyvatele seslal strašlivou nákazu. Ner'zhulova nemrtvá nákaza pocházející z hlubin mrazivého trůnu vyšla na povrch arktické pustiny. Řídil ji pouze svou myslí a vedl přímo k lidské vesnici. Do tří dnů byly duše všech lidí v osadě mrtvé. Po takto překvapivě krátké době začali mrtví vesničané vstávat jako zombifikované mrtvoly. Ner'zhul dokázal vnímat duši každého takovéhoto jednotlivce, jako by byla jeho vlastní. Nelibozvučný orchestr v Ner'zhulově mysli ještě víc posílil jeho moc – jakoby se duše staly tolik potřebnou potravou. Poznal, že řídit činnost a pohyb zombií je dětsky snadné a že je dokáže dostat kamkoliv si zamane. V dalších měsících Ner'zhul pokračoval v pokusech s nemrtvou nákazou a postupně si podrobil všechny lidské obyvatele Northrendu. Jak se jeho armáda nemrtvých každým dnem rozrůstala, poznal, že se přiblížil čas skutečné zkoušky.
Za deset dlouhých let si Ner'zhul v Northrendu vybudoval mohutnou základnu. Nad ledovou korunou byla vztyčena ohromná citadela, o kterou se staraly stále početnější legie nemrtvých. Zatímco král lichů rozšiřoval svůj vliv na povrchu, postavila se proti jeho síle osamocená, tajemná říše. Prastaré podzemní království Azjol-Nerub, které založila rasa hrozivých humanoidních pavouků, vyslalo své elitní válečníky, aby ledovou korunu napadli a skoncovali s šíleným pokusem krále lichů o nadvládu. Ner'zhul se marně pokoušel zničit odporné Nerubiany nákazou nebo si je podrobit telepatií, proti všemu byli imunní. Páni nerubianských pavouků veleli ohromnému vojsku a disponovali podzemní sítí, která se proplétala pod téměř polovinou území Northrendu. Jejich taktika boje proti pevnostem krále lichů udeřit a opět se stáhnout mařila Ner'zhulovu snahu natrvalo se jich zbavit. Nakonec Ner'zhul vyhlazovací válku proti Nerubianům vyhrál. S pomocí rozlícených pánů děsu a jejich nesčetných nemrtvých válečníků král lichů vtrhl do Azjol-Nerub a nerubianské podzemní chrámy strhl na hlavy pavoučích pánů. Přestože byli Nerubiané proti nákaze imunní, Ner'zhulova rostoucí nekromantická moc mu umožnila vzkřísit těla pavoučích válečníků a podrobit je své vůli. Jako pomník jejich houževnatosti a nebojácnosti si Ner'zhul osvojil charakteristický nerubianských styl architektury, ve kterém později budoval vlastní pevnosti a stavby. Když už lichovu království nestálo nic v cestě, začal se připravovat na splnění skutečného úkolu, který v tomto světě měl. Svou nezměrnou myslí dosáhl až k lidským územím, aby vyvolal každou temnou duši, která by mu chtěla naslouchat…
Po celém světě se našlo mnoho významných jednotlivců, kteří zaslechli duchovní volání krále lichů. K nejvýznamnějším z nich patřil arcimág Kel'Thuzad z národa kouzelníků žijícího v Dalaranu. Kel'Thuzad patřící k nejstarším členům Kirin Tor – rady vládců Dalaranu – byl celá léta považován za podivína kvůli svému neutuchajícímu zájmu o zakázané umění nekromancie. Prahnul po poznání všech tajemných záhad a magie světa a byl znechucen vším, co viděl v zastaralých a suchopárných příručkách svých vrstevníků. Když se doslechl o mocných čarách v Northrendu, napjal arcimág veškerou svoji mysl, aby se dokázal s tímto záhadným hlasem spojit. Byl přesvědčen, že Kirin Tor je příliš přecitlivělá na to, než aby se chopila moci a vědění skrývajícího se v temných uměních, proto se rozhodl, že se naučí vše, co bude moci, od impozantního krále lichů. Kel'Thuzad opustil své výnosné a prestižní politické posty v Kirin Tor a navždy opustil Dalaran. Neustále povzbuzován hlasem krále lichů ve své mysli prodal všechen svůj nesmírný majetek a peníze uložil. Mnoho mil putoval sám po souši i po moři, až nakonec dorazil k mrazivému pobřeží Northrendu. Měl v úmyslu dostat se k ledové koruně a královi lichů nabídnout své služby. Cestou však arcimág spatřil zpustošené, válkou zdevastované zbytky království Azjol-Nerub. Tehdy Kel'Thuzad poprvé poznal záběr a dravost Ner'zhulovy moci. Začal chápat, že spojenectví se záhadným králem lichů by bylo nejen moudré, ale možná i velmi plodné. Po dlouhých měsících na cestách nevlídnými arktickými pustinami se Kel'Thuzad nakonec dostal k temné ledovcové koruně. Směle přistoupil k Ner'zhulově temné citadele a velice ho překvapilo, když ho tiché, nemrtvé stráže nechaly projít, jako by už byl očekáván. Kel'Thuzad sestupoval do hloubi chladné země, až se dostal na dno ledovce. Tam, v nekonečných jeskyních z ledu a stínů, poklekl před mrazivým trůnem a nabídl svoji duši temnému pánu smrti. Král lichů byl svým novým stoupencem potěšen. Kel'Thuzadovi přislíbil nesmrtelnost a značnou moc výměnou za jeho věrnost a poslušnost. Kel'Thuzad prahnoucí po temném vědění a moci přijal první úkol – vrátit se do světa lidí a založit nové náboženství, které by jako svého boha uctívalo krále lichů. Ner'zhul, aby přispěl ke zdaru arcimágovy mise, nechal Kel'Thuzadovo lidství nedotčené. Letitý, ale stále charismatický kouzelník získal schopnost přesvědčovat a vytvářet iluze, kterými by si mezi utiskovaným lidem Lordaeronu získal důvěru. Jakmile k sobě přitáhl jejich zájem, chtěl jim nabídnout novou vizi jakési společnosti – a nové vůdčí osobnosti, kterou by nazývali svým králem… Kel'Thuzad se vrátil do Lordaeronu v přestrojení a v průběhu tří let využíval své jmění a rozumové schopnosti, aby shromáždil tajný spolek stejně smýšlejících mužů a žen. Spolek, který nazval Kult proklatých, sliboval svým akolytům sociální rovnost a věčný život v Azerothu výměnou za jejich službu a poslušnost Ner'zhulovi. Jak plynuly měsíce, našel Kel'Thuzad pro svůj nový kult mezi unavenými a přepracovanými lordaeronskými dělníky mnoho dychtivých dobrovolníků. Kel'Thuzadův cíl zvrátit víru obyvatel ve Svaté Světlo a přinutit je uvěřit v temný Ner'zhulův stín jak byl splněn překvapivě snadno. Jak rostl počet přívrženců kultu a zároveň i jeho vliv, musel Kel'Thuzad každou chvíli zajišťovat utajení jeho činnosti před čelními představiteli Lordaeronu.
Když král lichů viděl Kel'Thuzadovy úspěchy v Lordaeronu, zahájil závěrečné přípravy svého útoku proti lidské civilizaci. Energii nákazy vložil do několika přenositelných artefaktů, kterým se říkalo nákazové kotle, a přikázal Kel'Thuzadovi přepravit tyto kotle do Lordaeronu, kde měly být ukryty do různých, kultem ovládaných vesnic. Kotle chráněné věrnými členy kultu pak měly sloužit jako generátory nákazy a způsobovat prosakování nákazy do obdělávané půdy a měst severního Lordaeronu. Plán krále lichů fungoval znamenitě. Mnoho vesnic v severním Lordaeronu bylo téměř okamžitě zamořeno. Lidé, kteří přišli do styku s nákazou, stejně jako v Northrendu zemřeli a vstali z mrtvých jako ochotní otroci krále lichů. Členové kultu pod Kel'Thuzadovým vedením dychtili zemřít a být znovu oživeni ve službách temného pána. Radovali se z vidiny nesmrtelnosti, které mohli jako nemrtví dosáhnout. Jak se nákaza šířila, objevovaly se na severních územích další a další zombie. Kel'Thuzad přemítal o rostoucí armádě krále lichů a nazval ji Pohroma – za nedlouho se měla vydat k branám Lordaeronu… a stát se pohromou celého lidstva.
Ačkoliv páni děsu byli spokojeni s tím, že Ner'zhulova skutečná mise konečně začala, sám král lichů zůstával pohroužen v myšlenkách ve svém těsném, stinném vězení mrazivého trůnu. Navzdory své ohromné psychické síle a naprosté nadvládě nad nemrtvými toužil osvobodit se ze svého ledového žaláře. Věděl, že Kil'jaeden z něj kletbu nikdy nesejme, protože jeho moc je příliš velká, a tušil také, že ho démoni zničí hned poté, co splní svůj úkol. Přesto však měl stále ještě jednu šanci dostat se na svobodu – jedinou naději, jak uniknout z hrozivé kletby. Kdyby se mu podařilo najít vhodného hostitele – nějakého nešťastného hlupáka, který by byl rozpolcený mezi temnotou a světlem – mohl by využít jeho tělo a nadobro uniknout z vězení mrazivého trůnu. A proto král lichů vyslal ještě jednou své nezměrné vědomí, aby nalezlo nejvhodnějšího hostitele…
!Opravdu se omlouváme všem elfům, kteří zatím nemají svou historii zpracovanou, ale brzy snad bude.
Děkujeme za pochopení.